B Ř I D L I C O V Ý D Ů L
Důl Radim, a.s.
B Ř I D L I C O V Ý D Ů L
Důl Radim, a.s.
Historie dolu
Úvod
Těžba na lokalitě k.ú. Svatoňovice začala někdy kolem 30.let
minulého století, kdy podle tehdejších právních norem vlastníci
pozemků po splnění určitých nařízení, mohli na nich těžit
jak povrchovým, tak i hlubinným způsobem.
Při pohledu do okolní krajiny je podle zarůstajících odvalů zřejmé,
že tato možnost byla zdejšími vlastníky půdy hojně využívána.
Obživa zdejších obyvatel byla odvislá především ze zemědělské
činnosti a těžbou, zpracováním a prodejem břidlice si vlastníci
vylepšovali svoji ekonomiku. Z doby zahájení a provozu dolu,
z období před rokem 1948 nebyla dochována žádná dokumentace.
Vznik a vývoj nového závodu Břidlicový důl Staré Oldřůvky
V roce 1964 tehdejší JZD Staré Oldřůvky hledalo, tak jako předchozí generace zemědělců, doplňkové finanční zdroje
ke své zemědělské výrobě. V roce 1971 začali provádět geologické práce na ohledání břidlicového ložiska v lokalitě
k.ú. Svatoňovice a po kladném vyhodnocení byl v roce 1972 vydán souhlas tehdejšího Ministerstva zemědělství
k jeho využívání. V témže roce byly schváleny vypočtené geologické zásoby a následně schválen také dobývací prostor
o výměře cca 35 000 ha.
Tímto byly splněny zákonné podmínky k zahájení provozu břidlicového dolu nazvaném zřizovatelem "Břidlicový důl Staré Oldřůvky". Tato důlní činnost byla prováděna především jako doplňková mimosezonní, přidružená k hlavní zemědělské činnosti. Postupně byla v dole obnovena hlavní důlní díla, vyraženo větrní spojení dovrchním překopem a kolmé zaústění výdušného díla. Během roku 1977 v rámci delimitace bylo JZD Staré Oldřůvky začleněno do komplexu Státního statku Vítkov n.p. Postupně i pod státním statkem probíhaly rekonstrukce původních starých nevyhovujících povrchových objektů, správní budovy, sociální budovy a štípárny břidlice. Vytěžené bloky břidlice nevhodné na výrobu břidlicové krytiny byly převáženy do asi 6km vzdálených Starých Oldřůvek, kde se v řezárně umístěné v zemědělských objektech dále zpracovávaly. Postupně se zlepšovala hygiena práce, vždyť do roku 1988 na provozovně nebyl zdroj pitné vody a nebylo
v provozu ani sociální zařízení.
Začátky provozu břidlicového dolu byly velmi složité.
Chyběli důlní odborníci, také odpovídající mechanizace, elektrifikace provozu, těžba a doprava vytěženého materiálu probíhala výlučně ručně. V roce 1988, s příchodem nového vedoucího provozu, který měl více jak 24 letou praxi v dole,
se situace začala postupně zlepšovat. Původní dřevěné důlní vozíky byly nahrazeny novými kovovými. Mechanizace dopravy, těžby a výroby byla doplněna elektrickou akumulátorovou lokomotivou, vrátky a v neposlední řadě výkonným vzduchovým kompresorem. Byla také vybudována řezárna přímo v dole.
V této době na dole pracovalo až 35 pracovníků a 3 THP.
Břidlice na této lokalitě je velmi kvalitní. Krytinou z Břidlicového dolu Staré Oldřůvky se pokrývaly převážně
kulturně-historické památky po celé tehdejší Československé republice, ale především v Praze.
Jako příklad lze uvést Pražský hrad, Národní divadlo,Týnský chrám aj. Nutno podotknout, že nebyla uplatňována jediná reklamace této břidlicové krytiny. V době do 90 let minulého stolení existovala specializovaná firma na pokrývání břidlicí OSP Opava. Pokrývačští odborníci tohoto podniku do každé břidlicové desky ručně kladívkem naklepli otvory pro hřebíky k uchycení na střechu. Tímto byla provedena tzv. poslední technická kontrola. V případě, že deska při poklepu neměla příslušný zvonivý zvuk, nebo se rozštípla, nebyla použita pro krytí. V dnešní době se již pokrývá jinak. Různé rádoby pokrývačské firmy si břidlicové desky nechávají dopředu navrtat a tím eliminují poslední technickou kontrolu. V důsledku toho kvalita pokrytí střech břidlicí klesá.
Období po roce 1990 a cesta k úpadku
Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 se tak jak všude jinde začaly měnit majetkoprávní poměry i na břidlicovém dole.
Státní statek Vítkov n.p. šel k úpadku a tak vedení dolu podalo žádost na Ministerstvo zemědělství s účelem vzniku samostatného břidlicového podniku. Ministerstvo zemědělství žádosti vyhovělo a koncem roku 1990 vznikl samostatný státní podnik Břidlicový důl Staré Oldřůvky s.p. s 28 zaměstnanci včetně ředitele.
V době samostatného státního podniku byl proveden geologický průzkum ložiska s úmyslem rozšíření dobývacího prostoru. Po novém výpočtu zásob břidlice, došlo k rozšíření dobývacího prostoru a chráněného ložiskového území.
Státní podnik s velkými ekonomickými obtížemi fungoval do roku 1994, kdy v rámci privatizace přešel postupně přes dvě firmy do soukromých rukou s názvem SLATE B.D.S.O. a.s Staré Oldřůvky. Tato akciová společnost zpřístupnila částečně rozšířený dobývací prostor dvěma paralelními překopy, kde měly být dle projektu čtyři těžební komory.
Vzhledem k nepříznivým geologickým podmínkám byla otevřena pouze jedna komora. Aktivity majitelů postupně klesaly
a i přesto, že po odchodu původního ředitele se v této funkci vystřídali další dva, ekonomická situace se stále zhoršovala. Provoz dolu byl stále menší, až koncem roku 2001 zcela zanikl.
Koncem roku 2001 byla také Okresním soudem Opava ustanovena funkce "správce podniku". Pod dohledem nového správce - státního zástupce, byly nejdříve "vytěženy" veškeré železné i barevné kovy, postupně pak zdevastována technologie v dole i na povrchu a v neposlední řadě povrchové části budov a zařízení. Po kompletní devastaci všeho zařízení bylo v roce 2006 vyhlášeno Okresním soudem Opava konkurzní řízení s určeným "správcem konkurzní podstaty".
Nutno podotknout, že správcem konkurzní podstaty se stala stejná osoba dříve soudem určena do funkce správce podniku. Ruiny, dříve představující funkční důl, včetně práva dobývání, byly prodány.
Současnost
V dnešní době na této lokalitě připravuje společnost Důl Radim, a.s. novou otvírku dolu vyzmáháním hlavního překopu.
Po zahájení těžby má být těžena surovina k výrobě stavebního a zahradního kamene a výrobků z drcené a mleté břidlice.
